Povídání o metodě psychického rezonančního pole (PRP)

            Základem pro tuto metodu je fakt, že jakýkoli objekt, který je součástí této reality, je obklopen energoinformačním polem, kterým se zapojuje do celkové sítě energie-informací, která propojuje vše, co existuje, do jednotného celku a tvoří základ pro globální vědomí tohoto celku. Základní povědomí o existenci takovéhoto pole se vyskytuje již v teorii morfické rezonance, kterou formuloval Rupert Sheldrake.

            Jak tahle technika vůbec vznikla? Vrátím- li se na úplný začátek, kdy jsem o práci na sobě v psychické rovině znala pouze kusé informace načtené z knih (čili nevěděla jsem vůbec nic, jak jsem později zjistila), asi prvotním hybatelem posunuvším mě směrem k bádání v této oblasti bylo mé uvědomění si, že veškeré dostupné informace v této kategorii lidského poznání patřily do přihrádky „popisné“. Kategorizovaly. Třídily. Pojmenovávaly. Zařazovaly do přihrádek. Jen ve velmi malé míře a velmi povrchně vysvětlovaly. Ale vůbec neuměly to, co se mi už od samého začátku zdálo nejdůležitější – neuměly objasnit, jak by měl člověk s vlastní psychikou zacházet, jak by se mohl naučit ji lépe využívat a též dokázat přenastavit její parametry tam, kde mu z nějakého důvodu působí potíže.

            A už zřejmě v tomto okamžiku jsem začala tušit působení principu, který jsem až mnohem později dokázala popsat slovy: „Neovládáš-li něco, ovládá tě to“.

            Co je tedy třeba udělat pro to, aby se naše psychika přestala chovat jako klec, do které jsme zavření, a kterou nemůžeme měnit, ale aby nám mohla začít sloužit jako užitečný nástroj, který si přizpůsobujeme podle svých potřeb?

            Prvním krokem k zvládnutí čehokoli, psychiku nevyjímaje, je pochopení principů, na kterých funguje. Pak teprve může následovat další krok, spočívající v praktickém využití této věci v životě.

            Co je to tedy psychika, a jaké jsou její základní principy, na kterých je postaveno její fungování?

            Vypůjčím-li si počítačovou terminologii, je naše tělo naším hardwarem, zatímco naše psychika tvoří software, který umožňuje našemu vědomí fungovat, tedy uvědomovat se ve světě a pracovat v něm. Je to příklad mírně zjednodušený, protože tělo a psychika jsou vzájemně velmi úzce propojené a činnost jednoho rezonančně ovlivňuje činnost druhého, což ve světě počítačů až tolik neplatí, ale je to příklad v hlavních rysech platný. Oboje dohromady, tělo a psychika, tvoří osobnost člověka.

            Zmínila jsem se o vědomí. To je uživatel, kterému zmíněný „počítač“ slouží. Naše duše, chcete-li. Prvek, který do systému vnáší motivaci, život, a bez něhož by byl onen „počítač“, čili naše osobnost, pouhým prázdným neživým předmětem.

            A zde se dostáváme k prvnímu principu, který je nutné pochopit, aby metoda PRP mohla fungovat: naše vědomí není totožné s naší osobností. Vědomí je „oblečené“ do osobnosti jako ruka do rukavice, a uvědomíme-li si tuto skutečnost, můžeme se naučit vědomí používat nezávisle na osobnosti. Této technice říkám pozice nezaujatého pozorovatele, a její zvládnutí je pro přestavbu osobnosti, pro kterou je metoda PTR určená v první řadě, nezbytnou podmínkou. Proč? Zkuste přenést jinam židli, na které sedíte. Nejprve musíte vstát a přenést tak svou váhu jinam. Protože vaše váha tvoří oporu, kterou k přenesení židle – přestavbě osobnosti - potřebujete, a přestavba osobnosti není nic jiného, než stěhování váhy našich předpokladů o sobě a o realitě jinam: do jiných názorů, než kterým předtím dávaly život. A zde pozor: váha se nerozděluje v myšlení, tedy v hlavě, nýbrž v pocitech. Myšlenkou váhu nepřenesete, s tímto mechanismem je potřeba se naučit zacházet prakticky, nikoli jen teoreticky. Je mezi tím stejný rozdíl, jako když pouze myslíte na zvednutí ruky, a když tu ruku skutečně zvedáte.

            A téma váhy nás posouvá k dalšímu základnímu kameni této metody.

Váha. Význam. Důležitost. Toto jsou slova, která označují prostý fakt, že používání našich myšlenek a pocitů vytvářených našimi trvalými myšlenkovými a pocitovými vzorci  (jejichž vzájemně propojení tvoří naši psychiku), nějakým způsobem rozděluje váhu našeho vědomí, potažmo naší pozornosti, jinak životní energie, a udržuje ji na místě určení. Vytváří tak těžiště jakékoli archetypální situace a tudíž i vzor, podle kterého se tento typ situace v našem životě bude nejpravděpodobněji odehrávat.

Zde je možné si povšimnout, že tímto pojetím osobnosti se klade přímé rovnítko mezi podobou osobnosti a podobou našeho vlastního života: vzorce tvořící strukturu naší osobnosti tvoří realitu jak uvnitř nás, tak pomocí rezonančního působení na okolní lidi, jevy a události též realitu okolo nás. Oscilují životní energií ve struně příslušného archetypu-životního principu, a rozechvívají stejné archetypální struny ve všech životních systémech, které nás obklopují. Celková situace se pak ladí podle struny, která zní nejsilněji, a ta přelaďuje pak všechny ostatní podle sebe. Naučíme- li se tedy s touto oscilačně-rezonanční strukturou pracovat, vstupovat do jejího zdrojového kódu a měnit ho, otevírají se nám v zacházení s realitou skutečně neuvěřitelné možnosti: dokážeme stvořit cokoli chceme už jen tím, že příslušným způsobem změníme svoji osobnost, tedy vzorce, které ji tvoří.

Dovedeno do důsledků, na místě můžeme změnit cokoli, čemu rozumíme, co do hloubky chápeme, protože jen k tomu máme dokonalý přístup. Na druhou stranu rozezníme-li oscilační strukturu našeho vědomí otázkou, a rezonančně ji propojíme s centrálním energoinformačním polem, které právě skrze rezonanci propojuje vědomí všech živých systémů nejen v čase, ale i v prostoru, dostaneme odpověď v takovém rozsahu, v jakém jsme schopni ji chápat, a takovou rychlostí, jakou jsme schopni přijímat. Proto v práci na sobě neexistují věci nemožné…pouze věci, ke kterým vede různě dlouhá cesta.